Hathor
Více o božstvu:Byla bohyní nebe a ztělesnění nebe, matka a manželka boha slunce, bohyně lásky a radosti, ochránkyně žen a zemřelých, Paní Egypta nebo Paní cizích zemí nebo Kojná krále atd., uctívaná a zobrazovaná v podobě krávy nebo ženy s kravými rohy.
Jak je zřejmé z této dlouhé charakteristiky, ostatně neúplné, patřila k nejsložitějším postavám ve světě egyptských bohů, zároveň však i k nejvýznamnějším. Byla od nejstarších dob uctívaná po celém Egyptě, a to na tolika místech, že dnes nelze zjistit, kde její kult vznikl. Většinu svých funkcí měla už v dobách, ze kterých se ještě nezachovaly písemné památky; postupně jich získala, alespoň podle hymnu Ramesse III. k poctě egyptských bohyň, celkem osmnáct. Původ a kumulaci mnohých z nich si dovedeme dobře vysvětlit. V některých případech nám však k tomu logika nestačí, dokonce ani fantazie. Například jako kráva dávající mléko mohla být podle egyptských představ beze všeho Kojnou krále, a tudíž i jeho ochránkyní. Jako jeho ochránkyně ochraňovala pak i jeho panství, tj. Egypt a Egyptem podmaněné země. Naproti tomu zůstává záhadou, jak se mohla stát z krávy bohyně nebe; nicméně stala se jí a byla poctěna vážně myšleným titulem Velká nebeská kráva.
Hathořino jméno znamená podle obecně přijímané interpretace Dům (boha) Hora nebo podle starší a známé už z řeckých textů Horův nebeský (vesmírný) dům. V hieroglifech se psalo obdélníkem, (což byl znak domu), který měl v rohu další menší obdélník a uprostřed sokola (což byl znak boha Hora). Znak domu byl však současně znakem mateřského lůna: ze zdvojení tohoto znaku vyplývá, že se mu mělo rozumět v obojím smyslu, tj. že Hathor se pokládala za Horovu matku. Odraz tohoto původního pojetí nacházíme ještě v textech pyramid, které Hathor uvádějí jako partnerku Horova otce Usira.
Přes mnohost a rozmanitost svých funkcí byla však Hathor v očích Egypťanů a Egypťanek vždy a především bohyní lásky.
Byla jí zejména v lidovém kultu, jemuž byly teologické konstrukce kněží a mocenské ambice králů celkem lhostejné. Jako bohyně lásky byla zároveň ochránkyní všeho, co lásku podněcovalo a doprovázelo: hudby a zpěvu, tance a veselí, vína i milostného opojení. A také toho, co po ní následovalo. Byla ochrannou bohyní porodu, pomáhala ženám při výchově dětí, držela nad nimi ruku od narození až do smrti. Mnohé si přály po smrti s ní splynout, a to víc než s kteroukoli jinou bohyní. Zejména na mumiích z pozdní doby nacházíme často nápisy, na nichž se mrtvá dala nazvat Hathor XY.
K Hathořině poctě vybudovali Egypťané víc chrámů a kaplí, než k poctě kterékoli jiné bohyně s vyjímkou Eset. Nejlépe se z nich zachoval chrám v Dendeře, který založil Ptolemaios IX. a dokončil jeho syn Ptolemaios XII. Byl postaven z pískovcových kvádrů na zbořeništi mnohokrát přestavěného chrámu, pocházejícího ze Staré Říše, a poměrně krátká doba stavby (nehledě k vnitřní výzdobě asi půl století) mu zabezpečila výjimečnou architektonickou jednolitost. Kromě chrámu v Dendeře se zachovaly v Egyptě dvě další stavby Hathořina kultu, jež patří k významným památkám Nové říše. První z nich je Hathořina kaple v prosulém chrámu královny Hatšepsovety v Del el-Bahrí a druhou stavbou je tzv. Malý chrám v Abú Simbelu, nyní nad vodami nového asuánského přehradního jezera. Co se týká Hathořiných vyobrazení, tak těch je nesčetné množství. Nejvíc jejích reliéfů pochází z Nové říše, nejvíc plastik, zejména drobných, z pozdní a řecko-římské doby. Je na nich buď v podobě krávy, a to zpravidla se slunečním kotoučem mezi rohy, nebo v podobě ženy. Jako žena má někdy kraví hlavu, ale obvykle pouze kraví rohy. V podobě Hathor, respektive s jejími atributy se dávaly s oblibou zobrazovat též královny a kněžky; lze je však od ní bez potíží rozeznat podle nápisů a souvislostí. Hathořina vyobrazení všeho druhu najdeme ve všech egyptologických sbírkách. Nesčetné její reliéfy zůstaly též na původním místě v chrámech a hrobkách na nejrůznějších lokalitách v Egyptě.